Létací aktuality, zážitky, pocity nebo
jen takové fráze…
ze soužití s mým žlutým křídlem Venus II křídlem od Axis Radka Šimoníka
a nebesky modrým křídlem Advance Epsilon 6 od Easy Fly Tomáše Braunera
2010-2015
–
lítám a psaní flákám. Spousta zážitků ale mám ;-) :-D zde je odkaz na stránky,
kde si eviduji lety
http://www.xcontest.org/cesko/moje-prelety/
24.
– 25.4.10 – Raná, Para Delta Show
2010. Já, Zdeněk, Jirka. Slunečno, ale moc to nelétalo. Sobota po poledni jeden
let, bohužel jeden slet. Jedno přistání, jedno špatné došlápnutí, jeden výron
kotníku, po nedělní rentgenové fotečce ne výron, ale zlomeninka
zadní hrany tibie, dlaha a minimálně měsíc a půl
válení doma s velkým odporem. Ach jo :-( A tak jsem si vlastně odvezl
bolístku a myšlenku, že by mě při tom několika měsíčním půstu mohlo uklidňovat
aspoň tričko s padáčkem od 
15.
– 18.4.10 – Meduno, Aviano, já, Bambus senior, Bambus junior, Jarda, Martin,
tři dny pěkného létání za ne ideálních, ale přesto létacích dnů. V noci na
čtvrtek přijíždíme bez potíží na přistávačku
v Medunu, přespáváme v autě a pod hvězdami. Do rána spáči venku
trošku zvlhly, bylo chladno, padla velká rosa. Po ránu přijíždí místní správce
a stíhá nás zkasírovat. Jsou tu pěkné sociálky, které jsou ale běžně zamčené.
Cesta na startovačku je dlouhá a vede zezadu na
kopec. Počasí tak akorát létací. Čím déle, tím lépe. Ze začátku to moc nedávalo
a byl to boj. K večeru po 17:00 hod. to bylo příjemné „mejdlo“
a dalo se točit, fotit a jen tak se vozit.
V pátek ráno
odjíždíme do Aviana. Dole u přistávačky
je ideální kemp pro českou náturu (i mou :-) dá se zde stanovat, jsou zde
ohniště, je zde sociálka (pouze šlapky :-( a nikdo po nikom nic nechce. Pouze
v sobotu večer sem najíždějí místní a pořádají pikniky. Cesta na startovačku je dlouhá, ale vede z přední části kopce.
Může se zde létat pouze o víkendu a to od 13:00 hod v pátek do neděle. Je
zde více startovaček, které jsou prostorné a při
lepším větru, než jsme měli my i pohodové.
V sobotu je počasí výrazně horší, po obloze se honí mraky,
které jsou výš a v horách i trošku vyfoukané. Přesto jedeme dvakrát nahoru
a polétáme. Druhý let byl jen útěk před oblačností a deštěm k přehradě,
kde poletoval malý Bambus. Nedoletěl jsem až k němu, protože počasí bylo
čím dál divočejší. Pokusil jsem se nahrabat nějakou výšku, ale již to nešlo, deklo se to a tak jsem na půl vyšlápl speed a letěl před
deštěm směrem zpět předem před kopci. Nerad bych sebou plesknul o skálu.
Protože mě čekal zalesněný úsek, lom a spousta el. vedení,
rozhodl jsem se pro pěknou loučku pod hřebenem. Když jsem dosedl a začal balit,
začalo hodně pršet. Přistál ke mně i Standa a tak jsme spolu počkali na Vlastu,
který nás odvezl do kempu. Aktuální počasí a předpovědi byly mizerné a tak jsme
se rozhodli, že pojedeme směrem domů a přitom se jen tak na blind zastavíme na
létacím terénu u Vídně – Hohe Wand. Vítr foukal
správným směrem, ale ke vší smůle moc výrazně. Dunělo pořádně, okoukli jsme
tedy jen startovačky a jeli směr Brno, kde jsme
vysadili Standu - Bambuse juniora a valili zpět k domovu.
Snažím se psát nějaké postřehy, zážitky, které byly, ale protože
s kotníkem sedím již šest týdnů doma, jsem nějaký otupělý. Tak snad jeden
největší a to okamžik, kdy mně na úzkém žebírku, v rozdivočelé termice uklapla náběžka, následována
podvědomými reakcemi a poté velké oči, které mně lezly o to víc, o co víc byly
šňůry vodorovněji vůči zemi. Proč? Předstřel byl bržděný, ale kyv mé maličkosti
byl asi větší než obvykle, a tak na vrcholu „zážitku“ jsem byl v okamžiku,
kdy se šňůry předemnou začaly prověšet... Ukočíroval jsem
to a díky dostatečné výšce, kterou tento manévr musel hodně užrat, jsem to
ustál bez ztráty kytičky. Rozhodně vím, že Áčková
rada, dej ruce nahoru a ono se to spraví, by zde neobstála. Makal jsem celou
dobu a bylo to tak akorát k přežití :-)
lety: 7,07
b., 16,00
b., 26,52
b., 18,87
b., 15,19
b. fotky video (budou)
Detaily později, budu mít čas na psaní... :-(
6.4.10 – Zvičina. Byl
jsem dnes ve Dvoře a tak jsem si sebou vzal bágl a vyrazil pozdě odpoledne na
Zvičinu. Po mém příjezdu se tam usídlil mrak, který
pouze stínil slunce a nic z něho nebylo. Foukal/nefoukal severovýchod. Bylo z toho přes
hodinu a půl čekání, jestli z toho něco bude. Zdechlo to. Potom se to
umoudřilo a začalo foukat přiměřeně, ale zase ani ne na severní, ani ne na
východní startovačku. Byly tam borci, kteří odletěli
a polétali. Já jsem měl tři starty, třikrát nepovedený, dvakrát tlama. Byl tam
bordel a můj Epsilon tím prostě neproletí, ať dělám co
dělám. Výsledek = mažu východní startovačku na
Zvičině ze seznamu startovaček!
Lety – 5 metrů = klap, 25
m = ztráta pohybu vpřed, 30 m = půl klap + další figury dle fantazie každého... ach jo..
2.–5.4.10
– prodloužený velikonoční víkend. Počasí není nic moc, ale přesto já a Bambus
jedeme do Beskyd kouknout na kopce a na nějaké ty účastníky ligy. Všichni, koho
tam očekávám tam jsou :-)
Jedno očekávání splněno. A teď poletování.
Pátek – sněží, sněží,
sněží, je velká zima a vlhko. Spacák a teplo restaurace to vyhrává.
Sobota – nádherný letový
den. Základny 1800 – 2000 m. V očekávání mého prvního pořádného polétání v
Čechách ze Skalky vyhnívám. Proč? Snažil jsem se chytit podle ostatních
poletujících. Tak znovu na kopec. Je zde mnoho lítačů,
kteří zaplnili startovačku v očekávání, až přestane
tolik foukat, když přestalo, čekali asi zase na to, až začne foukat. A takhle
dost dlouho. Pravda, start byl hodně nepříjemný, bylo to rozbité. Hadry nad
hlavou dělaly všechno možné, jen nechtěly držet tvar v přímém směru. Takže než
jsem stihl vybalit svůj hadr, viděl jsem mnoho „nepříjemných“ situací. Nikdo
nešel do vzduchu na poprvé. Za dobu mého pobytu na startu jeden již poletující
zahnízdil – podle prvních sdělení hnízdícího bez zranění, jen praskaly větve,
šňůry, vrchlík… dalšího na startu zabrzdila až síť pod startem, další to čelně
napálil do lesa, do stromu, vše bez zranění. Jen jsem nepochopil, co očekával
od toho, že se odlepil kolmo doprava do lesa, místo aby se to snažil stočit od
kopce nebo to včas zabalil… A já jsem tedy čekal, až odstartují čekající davy
přede mnou. Jenže jen všichni jen čekali
a čekali. Necítili se, respektuji to, ale proč se rozložili přes celou startovačku… Tak jsem se musel rozložit do úplně hloupého
místa a zkusit to. Dvakrát to nevyšlo – ani nemohlo, mé místo startu bylo
opravdu hloupé. Ale strategie, že se tím předsunu (trošku násilně) před dav,
vyšla. Ze slušného místa již to šlo. Vrchlík nad hlavu, otočit a... trošku přibrzdit, vybojovat uklaplou
levou polovinu křídla, potom vyklepat ouško a potom již jen krok do nádherných
letových podmínek. Od kopce to chtělo hned po startu trošku speedu a potom
přišlo již jen
plno zážitků. Stoupáky v průměru „jen“ čtyřkové, ale v reálu to šlo dost přes
pět mnohokrát. A tak jsem si vychutnal svou první českou základnu a užíval jsem
si létání tak, jak jsem cítil :-) Pupeční šňůru od kopce jsem přesto ještě
neutrhl. Jsem zatím jen krátce na světě a pořádně jsem se ještě nenadechl. Po
přistání jsem měl ruce poprvé z létání brutálně promrzlé, au, au, au.
Neděle - nádherná obloha,
kumulky, i autobus se ukázal. Jen povětří v našich
lidských přízemních vrstvách bylo tak velké, že i ptáci chodili pěšky. Takže
jen pěškobusem na výlet na Radhošť. Nožičky
bolely. Večer táboráček, buřtíky,
vínečko, příjemní lidé... bylo fajn.
Pondělí – prší, prší,
prší, balíme a jedeme k domovu.
28.3.10 –
Žďárky. Měl jsem povinnosti, měl jsem psát mnohostrannou esej. Jenže přišla od
Bambuse sms – „Jedu na Žďárky, dnes by to mělo jít.“
Má reakce byla suchá – „Nemůžu, mám povinnosti :-(“. Tím to ale skončilo. Během
deseti minut jsem byl venku i s vel, velkým báglem a mazal na Žďárky. A fakt to
šlo. Foukalo na kopec. Fouklo občas trošku víc, ale to nevadilo. První let – jůůů, letím. Potom jsem vyhnil. Druhý let – jůůů, ono to letí ještě líp. Ale proč nepípá vario? Kde je vlastně to vario?
Hm, upadlo mně z nohy a plandá si vypnuté na boku sedačky. Srdíčko mně tak
nějak nedovolilo pustit řidičky a tak jsem musel lítat jen na pocit. Jůůů – šlo to. Jsem nad startem, jsem nad kopcem, zkusím si
skočit do Polska za Bambusem a Zdeňkem. Tak jsem si skočil. Ale nedoletěl jsem
s moc ideální výškou a tak jsem měl volbu hoblování kopce těsně vedle
vzrostlých stromů, nebo prostě přistát. Srdíčko mně nepustilo ke stromům, občas
to totiž nakoplo, a tak jsem jen letěl do dálky s jasnou vyhnívací
budoucností. Na polské straně jsem šel vyzkoušet polskou startovačku.
Je to takový uzoučký a krátký zářez v lese. Ale jinak pěkná hranka. Dost se tam ale rozfoukalo a tak jsem dlouho
předlouho čekal, až to trošku zdechne. Když vítr zmírnil, zvedám křídlo nad
hlavu a... letím, ale uf, trošku nahoru, hodně zpátky
a do boku. Pěkně rostlá borovice mě potvora přitahovala jako magnet. Balím
start, přetahuji to, ale to již vrchlík atakuje korunu. Potom mám jiné starosti
a tak cítím jen mírný odpor šňůr a jejich následné povolení. Hup a jsem na zemi.
Já jsem v pohodě, vrchlík snad také. V očích mně přeskakují čísílka
jak na kalkulačce, jestli se to natrhlo... Jen ho teď
vymotat z množství malinkatých náletů všeho možného. Po vymotání ještě
chvilku sleduji povětří, ale les hučí stále dál. Balím a pěšky valím do hospody
na čaj...
lety 11:14
min a 08:06
min.
26.3.10
- Na Černý jen sletíky, nedala potvora. Uzoučké
bublinky blízko u svahu. Bojim, bojim.
Na startovačce příjemný laminární vánek na komoru.
První slet na pohodu v jižním větru. Druhý slet po odletu od startovačky to funělo od východu, utekl jsem doprava.
Východní rotor pod startem mám již zažitý. Proti větru jsem postával, takže fuj
východ. Odletěl jsem tedy dolů na lehoučkém speedu. Dole již nebylo kam
spěchat, na odbržděném se to sunulo dopředu tak
akorát. Na hranici lesa a louky mě to málem vystřelilo ze sedačky, ale protože
jsem srabik, měl jsem dost výšky na "krizovky" Je trapné, když se náběžka
zabalí daleko za mnou. Když jsem si nalétl proti východnímu větru, šel jsem
dolů jako hruška ze stromu. A tak podivně se to vrtělo, že jsem vlastně šel
spíš bokem k větru. Nestihl jsem se v tom rozbitém větru a dost svižném opadání
otočit. Takže to bylo spíš takové bác, ale ještě v normě. Na přistávačce funěl čistý východ. Chvilku i spíš od
severovýchodu. Po čtvrt hodině se to stočilo na jih, za dalších 15 min. zase
poctivý východ a když jsem odcházel, zase jih. Dost se
to tam hádalo. Východní rotor za kopcem se hádal s jižním větrem. Ale bylo tam teplíčko........
lety 9:52
min. a 12:11
min.
12.
– 14.3.10 – Semonzo,
Bassano del Grappa – po marné snaze naplnit auto (nemělo být
nejideálnější počasí) jsem se ve středu okolo půl třetí utrhl, naházel pár věcí
do auta a vyrazil směr Semonzo. Pobyt tam –
v noci kosa, ve dne v pátek chladno a na zemi zbytky sněhu a móóóc bahna. V sobotu již na tričko a méně bahna.
Neděle slušné teplo, bahno již skoro vyschlé. Létání – v pátek jsem si dal
první hodinku. Pro můj žaludek to byl obrovský záhul.
Bylo mně dost zle. Musel jsem dolů. A potom jsem to pomalu léčil. V sobotu
jsem si zapoměl zapnout záznam tracklogu
a tak mně zbyly jen zážitky a vzpomínky. Odpoledne se to zadeklovalo
a bylo po létání. Neděle byla nejlepší, žaludek byl uklidněný a já jsem se i
rozkoukal. Ve vzduchu bylo spousta sebevrahů, kteří nekoukali moc okolo sebe a
tak jsem odlétl bokem a kroutil své stoupáky mimo dav. Dařilo se mně a tak jsem
si odlétl trasu, kterou jsem si zadal. Bylo to příjemné. Výsledek – učil jsem
se, poznával, seznamoval se s Epsilonem. Mnoho pocitů, mnoho zkušeností.
Dalo mně to mnoho. Žaludku také. Podíval jsem se do základen, bohužel byly
nízko.
Za příjemný prodloužený
víkend děkuji také Hance z 
, kterou jsem tam „úplnou
náhodou“ potkal, a která mě dobrovolně a bez mučení zasvětila do místních tajů,
čímž mně zabránila např. ztracení se :-) A ta večeře také byla výborná....
Odlétané cca. 4 hodinky.
(sobota nezadokumentována)
lety 1:05
hod. odkaz a 37:30
min. odkaz a 28
min. odkaz a 43
min. odkaz čas strávený ve vzduchu byl odvislý v zásadě na stavu
žaludku, ten kopeček prostě dával a záleželo jen na trpělivosti :-) fotogalerie
video
7.3.10 – Andřejovka PL – já, Bambus st., Bambus ml. + Marisa – děvče
ze vzdálených hor, Sobič, Jarda, měl foukat sever. Po
dvou hodinách čekání na vánek se to trošku rozfoukalo, ale po kose. Ostatní
polétali, já jsem dvakrát slétl. Kde je chyba? Učím se
učím.
let 3:30
min. odkaz a 4:15
min. odkaz – video
odkaz – foto
odkaz
6.3.10 – Zvičina – fouká
od východu, fouká víc než míň. Potkávám tam Františka, Tomáše – těm se to lítá
na rychlejších křídlech. Já se nechytám a mé starty spíše připomínají kiting. Zkouším to cca. od 11:30
do 13:30. Větřík přitlačil, já to vzdávám spolu s Rudou, který odchází
domů a já na polívku do rozhledny. Po čtvrté hodině to je klidnější, zkouším
znovu startovat. Hurá, na poprvé letíííím. Ale jen na
hranici lesa. Zde mě to vytáhlo pár metrů nahoru a potom shodilo z cca. 30
m na zem. Těsně před les. Na pomalejším křídle jsem prostě neproletěl tu
správnou vzdálenost a neměl jsem vztlak. Stačilo se prosadit jen ještě pár
metrů dopředu. Takže létání žádné, zato opět spousta nových zkušeností :-) a ve
zdraví.
28.2.10 – „Mirošov“ – já
Bambus, Sobič a Aleš, který tam byl. Ačkoliv
předpovědi říkaly něco jiného, foukal zde spíš východ. Jak se dalo předpokládat,
i dost silně. Takže dva pokusy. Jeden jen tak nějak kličkujíc dolů, druhý
lepší, ale pro sílu větru raději dál od lesa na speedu, no a potom již jen na
matičku zem.
Svah byl již skoro bez
sněhu a vysychal. Louky dole se sněhem a moc a moc promáčené.
několik málo minut skoro svahůvka
21.2.10 – předpověď S – SW.
Má být vcelku polojasno, na horách oblačno. Brzo ráno vyrážím na Černou horu.
Jedu se podívat na přistání, kde se snažím zabořit do sněhu a udělat v něm
pár rychlých kroků. Nerad bych si v umrzlém sněhu zpřerážel nohy. Trapnými
přískoky zjišťuji, že to je k přežití. A tak okolo deváté mě již lanovka
veze nahoru. Nahoře se občas válí mraky, ale den je dlouhý. Přicházím na startovačku po urolbované cestě.
Všude je mnoho sněhu. Viditelnost mizerná. Dle pohybu nízké než nižší
oblačnosti usuzuji, že fouká západ. Rozhodl jsem se nic nenechat náhodě a
zalézám do závětří za hromady sněhu. Do jedné hodiny jsem ovšem viděl do údolí
pět minut a sluníčko vylezlo na minuty tři. Přitom dunělo od západu a to dost
výrazně. Cesta zpět k autu byla tedy pěšky. Seběhl jsem dolů pod lanovkou
za půl hoďky a spěchal na Žďárky. Když jsem přijel,
bylo hned jasné, že opět zde nejsou ideální podmínky, protože se vítr stočil
hodně na jih. Ale i přesto to foukalo občas proti kopci. Na polské straně se
létalo. Vyběhl jsem hlubokým sněhem nahoru, honem do toho skočil a... jen jsem chvíli nulkoval a
potom to šlo dolů. Přistál jsem těsně pod „hranou“ a tak honem nahoru a... zdechlo to. Když zafoukalo, tak čistě od jihu. Takže
druhý pokus, mizerný slet, zabalit a domů.
6 min. trápení + sletík
7.2.10 – počasí není nic
moc, teplota -4 st. C, předpovídaný vítr N NE. Svrbí mě krovky a tak vyrážím na
zasněženou Zvičinu. Jsem tam jediný brouk a tak se jdu podívat, kde se to tu vlastně
lítá. Pod lesem na sjezdovce to pěkně fouká tak jak má. Pomalu rozbaluji
křídlo. Přichází pár dalších letců. Sbírám informace. Více mluví
než činí. Do vzduchu se jim nechce. Vítr se čím dál víc uklidňuje a točí
se spíš k jihu. Je tedy na mně nevděčná role chrousta. Vychytávám vítr
přímo na komoru a ... letím. Vítr je ale potvora a
stáčí se více zprava. Trošku mám plné ruce udržet směr ve výseku sjezdovky.
Nahoru to vůbec nejde, let je dost neklidný. Jak jsem se dozvěděl znovu nahoře,
bojoval jsem s rotorem zprava tvořícím se za stromy. Hurá, jsem nad lesem.
Ale nahoru to moc nejde. Zkouším to doprava, je to mizerné, zkouším to doleva a
tam již vůbec nic. A tak se vracím zpět doprava nad les, ale nechce se mně moc
doprava. Nechci přistávat do hlubokého sněhu. Držím se tedy u sjezdovky, kde je
směrem dál po lukách stopa od rolby. Hledám, hledám větřík, ale marně. A tak se
již soustředím na přistání. Jééé, ona se ta cesta od
rolby stále svažuje. A tak letím dál a dál a dál od kopce. Fouká zprava.
Přistávám dál od kopce, než jsem plánoval, ale bylo to dobré. Takový luxusnější
sletík s malým opáčkem přesného řízení v rotorku. Šlo to. Chvilku jsem i nulkoval
:-) Tak kdy již konečně zažiji to správné svahování???? Ach jo.
1x Zvičina, 240 m
převýšení, minimálně 10 min. let :-)
22.11.09
– krásný slunečný den, vítr na Černé hoře 5-6 m/s cca. 230-250 st. Po desáté
vyjíždím směr Jánky. V 11:05 hod. dobíhám
k pokladně, důležitá paní mě upozorňuje, že pojedu až o půl dvanácté.
Souhlasím s ní a běžím ke kabinkám. Obsluha mě bez problémů pouští a já
jako poslední odjíždím nahoru. Nahoře potkávám Honzu Škrabálka,
který zde má tandem. Počasí nic moc, fouká hodně od západu. Honzovi se do toho
moc nechce. Ale má k sobě chlapíka, který je dobrým závažím a tak odlétá.
Odlétá v pohodě. Dole se setkáváme a jedeme spolu k lanovce. Je
poledne a tak máme skoro hodinu čas. Když jsme nahoře, prapor na rozhledně se
točí do všech stran. Není to moc positivní. Já spěchám ke startovišti, protože
ač za uplynulé období vítr vždy odpoledne zdechl, dnes to nevypadá a fouká a
fouká. Na startovišti se vrtulka točí dost svižně, korouhvička střídá jih se
západem, pytel vlaje hodně k západu. Podmínky však nevypadají nebezpečně.
Rozbaluji křídlo a mezitím přichází Honza. Má odletět s paní, která zase
tolik neváží. Asi dost pochybuje a váhá. Protože to nevypadá na zklidnění,
neváhám dlouho, kontroluji směry a stálost větru a pokouším se odletět na
křižák. Zaváhal jsem, nenatáhl křídlo dostatečně nad hlavu a tak po otočce padá
za mne. Již se neotáčím a znovu startuji popředu. Již jsem neváhal, řádně se
zapřel a odletěl. Když jsem vylétl ze zářezu a natočil se proti větru doprava,
nemohl jsem se prosadit proti větru a mírně jsem couval. Protože nefoukalo
proti svahu, tak jsem ale nenabíral výšku a přiměřeně jsem klesal. Šel jsem
tedy do svého prvního „nuceného“ speedu. Zkusil jsem první jen tak na 30 %, to
abych zbytečně neklesal. Ale vše marné, couval jsem stále. Vyšlápl jsem tedy
speed naplno. To pomohlo, začal jsem se proti větru prosazovat. Snažil jsem se
dostat na západní hranu co nejvýše, ale nedařilo se. Vítr mě nedržel. A tak
jsem si v klidu užíval let na plném speedu, ve kterém jsem stál dobrou polovinu
letu. Když jsem byl již 250 m nad přistávačkou,
v klidu jsem zpomalil a již si jen pohrával s větrem, který zde byl o
poznání slabší a příjemně laminární. Nahoru to nedalo ani chlup, ale po
předešlém to byla dost příjemná jistota. Následovalo pohodové přistání,
zabalení křídla a pěškobusem návrat k lanovce,
kde jsem byl za cca. 45 minut.
Ještě
nesmím opět zapomenout poznamenat příjemný pocit z ovládání a chování
Epsilonu v silném větru, při využití všech poloh speedu, který nezklamal a
mohl jsem se na křídlo nad hlavou spolehnout.
Po návratu domů jsem cítil pocit uspokojení z využití pěkných podzimních dnů dle možností počasí, očistil podzimní nečistoty z křídla, poctivě ho zabalil a uložil k minimálně dvouměsíčnímu spánku. Nebo aspoň myslím. Mám totiž dluh vůči klasickému svahování, kdy jsem se spíš uplácal, než si zalétal, neboť jsem nikdy nenarazil na ten správný vítr, ale s tím asi mohu v klidu spát.
2x
slet Černé hory
20.11.09
– den jako vymalovaný, obloha bez mráčku, vítr jižní, jihozápadní od 3 do 6 m/s
na Černé hoře. Vyjíždím okolo 11:00 hod. do Žďárek. Zase to zdechlo. A tak
čekám a čekám a zkouším, a zkouším. Vzduch se nad loukou tetelí, ale je to
málo, nic to nedává. Po poledni balím a frčím na Černou horu aspoň si jednou
sletět. Počasí vychází. Parkuji na přistávačce a jdu
nahoru pěšky. Nahoře jsem za hoďku a čtvrt
v 14:15 hod. Dost dřina. Vítr potvora se stočil hodně na západ a ještě
k tomu je již pozdě. Ale vypadá to letově. Natahuji křídlo nad hlavu a
letím. Stáčím to doprava proti větru, aby to neklaplo. Dost mě to podfouklo a
já musím výrazně točit zpět doleva, nechtělo se mně na strom. A letím, usedám.
Pořád mě to tlačí dolů, snažím se točit proti větru doprava, pořád mě to tlačí
dolů. Občas mě to kopne a následně shodí ještě víc dolů. Ve vzduchu je živo a
tak se musím opět po větru výrazně vyhýbat volně rostlému stromu. A zase pořád
dolů. Letím nad mýtinkou, která je blíž a blíž a blíž, letím proti větru,
z kopce a pořád je blíž a blíž, lehce vysedám a jsem odhodlán s tím
přistát v tom nízkém marastu. Lízám drobné keříky v době, když jsem
se odhodlal nevzdat, stáčím to doleva přímo z kopce do mezer mezi stromy.
Přišlo mně dost podobné zaplout mezi pokácené stromy, pařezy, keře, stromky
nebo obejmout vzrostlejší mladý strom. Vyplatilo se, prolétám mezi stromy a
nabírám výšku (odvážné tvrzení, lépe řečeno je, že nepadám tak moc dolů). Ještě
chvilka napětí, jestli to dá až na konec lesa k přistávačce.
Po chvíli je jasné, že to dá. Ulevuji si a užívám si krátký zbytek sletu a pohodový dolet
v klidném západním větru. Výsledek? Já již chci jaro!!!! Mě to u země fakt
nebaví!!!! Zvlášť mezi stromy!!!! Zase další zkušenost, snad je někdy všechny
využiji. A ve zdraví přežiji... Poznámka: Nejdelší můj
slet Černé 10 minut., druhý 8 min., dnes 6 min. Převýšení 560 m dle varia. Kurňa, to je každý „horský“ let takový boj? :-)))
1x slet Černá hora, dvě hoďky ve Žďárkách
17.11.09
– dnes odpoledne jsem zajel na Sendraž. Foukal jih, jihovýchod. Na Polomu 5
m/s. Foukalo dost, bylo mokro, ale nepršelo. Tak jsem to nafoukl a letěl. Nebo
spíš postával. Ale výsledek byl přeci jenom směr dopředu. Občas přifouklo, dost
to házelo. Letěl jsem rovně. Nahoru i dolů. Zkusil jsem svahovat, ale nárazový
vítr to mým zkušenostem nedovolil. Přesto, že jsem se snažil letět rovně,
tahalo mě to různě do stran. Tak jsem musel korigovat směr. Dost to házelo. A
takhle několikrát nahoru a dolů. Jednou jsem si takhle rovnal křídlo nad
hlavou, byl jsem tak cca. deset metrů nad zemí a najednou koukám, ležím na
zemi… :-) jéééé a zase letím...
bláto, samé bláto, taková pěkná sedačka to byla... Potom jsem si
pohrával s křídlem na mírném svahu, jen ta potvora často nechtělo dopředu
a couvalo zpět. Asi trošku foukalo :-))) Poslední slet byl nejlepší, vítr se
trošku srovnal. Po dosednutí začínalo pršet a tak jsem to zabalil. Bylo na
čase. Byl jsem utahaný z pobíhání po stráni. Když jsem již odjížděl,
hodně se rozpršelo. Bylo na čase. Dle sondy v době mého odjezdu foukalo
6-8 m/s v nárazech 12 m/s. Závěr: křídlo se chová přesně
tak jak zatáhnu, žádná prodleva, žádné odpuštění. Ale to mně vyhovuje.
Snad mě to nezabije :-)))) Vyzkoušel jsem si klapanec,
půlklap a to vše v reálu, nechtěně. Ale myslím,
že stále ještě bezpečně. Vešel jsem se, žádný krtek nebyl. Co mně to přineslo?
Opět obrovský respekt k létání. (((už aby to nosilo a já nebyl tak odporně
nízko...)))
//dvě hoďky
na svahu//
14.11.09
– Sobota, dle všech možných předpovědí a aktuálních webových obrázků by to dnes
mělo jít. Balím a svištím autem na Černou horu. Parkuji pod lanovkou, zde
potkávám Marcela z Vrchlabí, a jedeme za 100,- nahoru. Zde svítí sluníčko.
Cestou nahoru jsem si všiml, že na Hofmankách fouká
od východu. Všude jinde foukalo od jihu. Došli jsme na startovačku,
rozbalil jsem křídlo a jako druhý jsem odlétl. Ačkoliv foukal
čistý jich moc to neneslo. Dle pytle to i pulsovalo,
takže trošičku hora dýchala. Ale nedala. Bylo jedno kudy letět. Protože jsem
zde byl poprvé, letěl jsem raději rovněji na přistávačku.
Les je dost dlouhý. Zkusil jsem samozřejmě něco pochytat, ale nic nedopadlo, nulkoval jsem, to ano, a bylo to příjemné na podmínky.
Letěl jsem nad údolím, o kterém jsem si myslel, že při jihu podrží. Jenže opak
byl pravdou. Začal jsem klesat trojkou dolů. Při pohledu před sebe jsem
zjistil, že takhle to prostě nedá. Přesto jsem se snažil letět co nejrovněji.
Měl jsem větší a větší oči a hlavou se mně honily myšlenky „na kukačku“. Hlava
ale zvítězila a pokusil jsem se raději utéct z údolí doprava. Netušil
jsem, jestli to vyjde, protože to stále klesalo a já si tím oddaloval konec
lesa. Ale nakonec to dalo, začal jsem nulkovat a
s nulami jsem se doplácal do bezpečí. Bylo to ale
o chlup. Přistání bylo na pohodu. Nikdo nebyl schopný říct, proč mě to tam
shodilo. 150 m jsem tam nechal a nový pocit mám za sebou. Musím si koupit
pilku, 15 m smice a nějakou sváču,
až budu hnízdit :-)))
První let byl před
polednem. Druhý let byl před druhou. Sluníčko již rychle klesalo
a ačkoli při prvním letu foukalo cca. 4 m/s, nyní je to skoro mrtvé. Čím
to je? Čím to je, když předpovídají zesilování? Maník předemnou
třikrát pokazil start, tak jsem ho předběhl a na svém Epsilonu spolehlivě
odletěl. (to není mnou, to je křídlem :-))) Byl to slet. O dvě minutky kratší
než předešlý let. Kdybych minulý let neztratil výšku, úžasně bych si zalétal.
Teď to již nešlo. Je ale fajn, že na mém křídle držím krok i s mnohem
výkonnějšími křídly. Čím to je? Asi dobrá značka. Uvidíme v budoucnosti,
jarní termiku a tak.
Třetí let se již nekonal.
Začalo se ochlazovat a proudění vzduchu by se mohlo začít otáčet. A pocit
kukačky si rád oddálím na neurčito.
Cestou domů jsem přemýšlel,
proč jsem tak vyhnil a došlo mně, že jsem viděl na Hofmankách
foukat východ. Nikoho to netrklo. A ono to přitom níž dělalo rotor a ten mě
přes jižní vítr tlačil dolů. Ve vzduchu to tak nevypadá, ale teď, když si doma
na variu zkouším vytvořit 3 m/s, tak to je docela fičák.
//2x slet Černá hora//
7.11.09
– Neděle, předpověď ideální. Balím a valím na Černou horu. Přijíždím na přistávačku, všude inverze a inverze a inverze. Dlouho
doufám, že se zvedne, ale za celý den nic. Tak nic. Jedu aspoň na Sendraž, kde
chci zkusit místní poletování. Docela to jde, ale zdechlo to. Žďárky jsou asi
lepší, tam to neslo i za skoro bezvětří.
listopad
09
– Žďárky – poznávací zájezd na místní kopeček. Fouká akorát. Jdu nahoru. Již
tolik nefouká. Několikrát slétám dolů. Nosí to. Odpoledne to zdechlo úplně. Po
asi hodinovém pozorování modelářů slétám k autu a valím domů.
28.10.09
– Mé první polétání na mém vlastním modrém křídle Epsilon 6
Jsem na Rané, jsem tu
sám. Nikdo tu není. A tak jsem trochu nervózní. Měřím rychlost větru, směr
větru, podmínky. Fouká ze směru, který neznám. Nakonec se odhodlávám a letím.
Letím dolů, trošku svahuji. Neuvěřitelně to nese. Na to nejsem zvyklý. Snažím
se dole přistát tak, jak jsem byl navyklý. Ale ono to nejde, těch pět metrů na
zem ne a ne překonat. Vyšlo to, ale až daleko od vymyšleného přistání. První
pocity jsou výborné. Křídlo je výkonné a chová se přesně tak, jak mu tahám za
šňůrky. Potom ještě polétám. Již tu nejsem sám. Otáčí se vítr a se změnou se
objevuje Maruška a Zdeněk „sněhová vločka“. Bylo to fajn.
//4x slet//
