zpět

domů

Létací aktuality, zážitky, pocity nebo jen takové fráze…

ze soužití s mým žlutým křídlem Venus II křídlem od Axis Radka Šimoníka

a nebesky modrým křídlem Advance Epsilon 6 od Easy Fly Tomáše Braunera

 advace logo

2010-2015 – lítám a psaní flákám. Spousta zážitků ale mám ;-) :-D zde je odkaz na stránky, kde si eviduji lety

http://www.xcontest.org/cesko/moje-prelety/

 

24. – 25.4.10 – Raná, Para Delta Show 2010. Já, Zdeněk, Jirka. Slunečno, ale moc to nelétalo. Sobota po poledni jeden let, bohužel jeden slet. Jedno přistání, jedno špatné došlápnutí, jeden výron kotníku, po nedělní rentgenové fotečce ne výron, ale zlomeninka zadní hrany tibie, dlaha a minimálně měsíc a půl válení doma s velkým odporem. Ach jo :-( A tak jsem si vlastně odvezl bolístku a myšlenku, že by mě při tom několika měsíčním půstu mohlo uklidňovat aspoň tričko s padáčkem od

15. – 18.4.10 – Meduno, Aviano, já, Bambus senior, Bambus junior, Jarda, Martin, tři dny pěkného létání za ne ideálních, ale přesto létacích dnů. V noci na čtvrtek přijíždíme bez potíží na přistávačku v Medunu, přespáváme v autě a pod hvězdami. Do rána spáči venku trošku zvlhly, bylo chladno, padla velká rosa. Po ránu přijíždí místní správce a stíhá nás zkasírovat. Jsou tu pěkné sociálky, které jsou ale běžně zamčené. Cesta na startovačku je dlouhá a vede zezadu na kopec. Počasí tak akorát létací. Čím déle, tím lépe. Ze začátku to moc nedávalo a byl to boj. K večeru po 17:00 hod. to bylo příjemné „mejdlo“ a dalo se točit, fotit a jen tak se vozit.

     V pátek ráno odjíždíme do Aviana. Dole u přistávačky je ideální kemp pro českou náturu (i mou :-) dá se zde stanovat, jsou zde ohniště, je zde sociálka (pouze šlapky :-( a nikdo po nikom nic nechce. Pouze v sobotu večer sem najíždějí místní a pořádají pikniky. Cesta na startovačku je dlouhá, ale vede z přední části kopce. Může se zde létat pouze o víkendu a to od 13:00 hod v pátek do neděle. Je zde více startovaček, které jsou prostorné a při lepším větru, než jsme měli my i pohodové.

     V sobotu je počasí výrazně horší, po obloze se honí mraky, které jsou výš a v horách i trošku vyfoukané. Přesto jedeme dvakrát nahoru a polétáme. Druhý let byl jen útěk před oblačností a deštěm k přehradě, kde poletoval malý Bambus. Nedoletěl jsem až k němu, protože počasí bylo čím dál divočejší. Pokusil jsem se nahrabat nějakou výšku, ale již to nešlo, deklo se to a tak jsem na půl vyšlápl speed a letěl před deštěm směrem zpět předem před kopci. Nerad bych sebou plesknul o skálu. Protože mě čekal zalesněný úsek, lom a spousta el. vedení, rozhodl jsem se pro pěknou loučku pod hřebenem. Když jsem dosedl a začal balit, začalo hodně pršet. Přistál ke mně i Standa a tak jsme spolu počkali na Vlastu, který nás odvezl do kempu. Aktuální počasí a předpovědi byly mizerné a tak jsme se rozhodli, že pojedeme směrem domů a přitom se jen tak na blind zastavíme na létacím terénu u Vídně – Hohe Wand. Vítr foukal správným směrem, ale ke vší smůle moc výrazně. Dunělo pořádně, okoukli jsme tedy jen startovačky a jeli směr Brno, kde jsme vysadili Standu - Bambuse juniora a valili zpět k domovu.

     Snažím se psát nějaké postřehy, zážitky, které byly, ale protože s kotníkem sedím již šest týdnů doma, jsem nějaký otupělý. Tak snad jeden největší a to okamžik, kdy mně na úzkém žebírku, v rozdivočelé termice uklapla náběžka, následována podvědomými reakcemi a poté velké oči, které mně lezly o to víc, o co víc byly šňůry vodorovněji vůči zemi. Proč? Předstřel byl bržděný, ale kyv mé maličkosti byl asi větší než obvykle, a tak na vrcholu „zážitku“ jsem byl v okamžiku, kdy se šňůry předemnou začaly prověšet... Ukočíroval jsem to a díky dostatečné výšce, kterou tento manévr musel hodně užrat, jsem to ustál bez ztráty kytičky. Rozhodně vím, že Áčková rada, dej ruce nahoru a ono se to spraví, by zde neobstála. Makal jsem celou dobu a bylo to tak akorát k přežití :-)

lety: 7,07 b.,  16,00 b.,  26,52 b.,  18,87 b.,  15,19 b.     fotky   video (budou)

 

 Detaily později, budu mít čas na psaní... :-(

6.4.10 – Zvičina. Byl jsem dnes ve Dvoře a tak jsem si sebou vzal bágl a vyrazil pozdě odpoledne na Zvičinu. Po mém příjezdu se tam usídlil mrak, který pouze stínil slunce  a nic z něho nebylo. Foukal/nefoukal severovýchod. Bylo z toho přes hodinu a půl čekání, jestli z toho něco bude. Zdechlo to. Potom se to umoudřilo a začalo foukat přiměřeně, ale zase ani ne na severní, ani ne na východní startovačku. Byly tam borci, kteří odletěli a polétali. Já jsem měl tři starty, třikrát nepovedený, dvakrát tlama. Byl tam bordel a můj Epsilon tím prostě neproletí, ať dělám co dělám. Výsledek = mažu východní startovačku na Zvičině ze seznamu startovaček!

Lety – 5 metrů = klap, 25 m = ztráta pohybu vpřed, 30 m = půl klap + další figury dle fantazie každého... ach jo..

2.–5.4.10 – prodloužený velikonoční víkend. Počasí není nic moc, ale přesto já a Bambus jedeme do Beskyd kouknout na kopce a na nějaké ty účastníky ligy. Všichni, koho tam očekávám tam jsou :-) Jedno očekávání splněno. A teď poletování.

Pátek – sněží, sněží, sněží, je velká zima a vlhko. Spacák a teplo restaurace to vyhrává.

Sobota – nádherný letový den. Základny 1800 – 2000 m. V očekávání mého prvního pořádného polétání v Čechách ze Skalky vyhnívám. Proč? Snažil jsem se chytit podle ostatních poletujících. Tak znovu na kopec. Je zde mnoho lítačů, kteří zaplnili startovačku v očekávání, až přestane tolik foukat, když přestalo, čekali asi zase na to, až začne foukat. A takhle dost dlouho. Pravda, start byl hodně nepříjemný, bylo to rozbité. Hadry nad hlavou dělaly všechno možné, jen nechtěly držet tvar v přímém směru. Takže než jsem stihl vybalit svůj hadr, viděl jsem mnoho „nepříjemných“ situací. Nikdo nešel do vzduchu na poprvé. Za dobu mého pobytu na startu jeden již poletující zahnízdil – podle prvních sdělení hnízdícího bez zranění, jen praskaly větve, šňůry, vrchlík… dalšího na startu zabrzdila až síť pod startem, další to čelně napálil do lesa, do stromu, vše bez zranění. Jen jsem nepochopil, co očekával od toho, že se odlepil kolmo doprava do lesa, místo aby se to snažil stočit od kopce nebo to včas zabalil… A já jsem tedy čekal, až odstartují čekající davy přede mnou.  Jenže jen všichni jen čekali a čekali. Necítili se, respektuji to, ale proč se rozložili přes celou startovačku… Tak jsem se musel rozložit do úplně hloupého místa a zkusit to. Dvakrát to nevyšlo – ani nemohlo, mé místo startu bylo opravdu hloupé. Ale strategie, že se tím předsunu (trošku násilně) před dav, vyšla. Ze slušného místa již to šlo. Vrchlík nad hlavu, otočit a... trošku přibrzdit, vybojovat uklaplou levou polovinu křídla, potom vyklepat ouško a potom již jen krok do nádherných letových podmínek. Od kopce to chtělo hned po startu trošku speedu a potom přišlo již  jen plno zážitků. Stoupáky v průměru „jen“ čtyřkové, ale v reálu to šlo dost přes pět mnohokrát. A tak jsem si vychutnal svou první českou základnu a užíval jsem si létání tak, jak jsem cítil :-) Pupeční šňůru od kopce jsem přesto ještě neutrhl. Jsem zatím jen krátce na světě a pořádně jsem se ještě nenadechl. Po přistání jsem měl ruce poprvé z létání brutálně promrzlé, au, au, au.

Neděle - nádherná obloha, kumulky, i autobus se ukázal. Jen povětří v našich lidských přízemních vrstvách bylo tak velké, že i ptáci chodili pěšky. Takže jen pěškobusem na výlet na Radhošť. Nožičky bolely.  Večer táboráček, buřtíky, vínečko, příjemní lidé... bylo fajn.

Pondělí – prší, prší, prší, balíme a jedeme k domovu.

Lety 2,76 b. a 13,16 b.

28.3.10 – Žďárky. Měl jsem povinnosti, měl jsem psát mnohostrannou esej. Jenže přišla od Bambuse sms – „Jedu na Žďárky, dnes by to mělo jít.“ Má reakce byla suchá – „Nemůžu, mám povinnosti :-(“. Tím to ale skončilo. Během deseti minut jsem byl venku i s vel, velkým báglem a mazal na Žďárky. A fakt to šlo. Foukalo na kopec. Fouklo občas trošku víc, ale to nevadilo. První let – jůůů, letím. Potom jsem vyhnil. Druhý let – jůůů, ono to letí ještě líp. Ale proč nepípá vario? Kde je vlastně to vario? Hm, upadlo mně z nohy a plandá si vypnuté na boku sedačky. Srdíčko mně tak nějak nedovolilo pustit řidičky a tak jsem musel lítat jen na pocit. Jůůů – šlo to. Jsem nad startem, jsem nad kopcem, zkusím si skočit do Polska za Bambusem a Zdeňkem. Tak jsem si skočil. Ale nedoletěl jsem s moc ideální výškou a tak jsem měl volbu hoblování kopce těsně vedle vzrostlých stromů, nebo prostě přistát. Srdíčko mně nepustilo ke stromům, občas to totiž nakoplo, a tak jsem jen letěl do dálky s jasnou vyhnívací budoucností. Na polské straně jsem šel vyzkoušet polskou startovačku. Je to takový uzoučký a krátký zářez v lese. Ale jinak pěkná hranka. Dost se tam ale rozfoukalo a tak jsem dlouho předlouho čekal, až to trošku zdechne. Když vítr zmírnil, zvedám křídlo nad hlavu a... letím, ale uf, trošku nahoru, hodně zpátky a do boku. Pěkně rostlá borovice mě potvora přitahovala jako magnet. Balím start, přetahuji to, ale to již vrchlík atakuje korunu. Potom mám jiné starosti a tak cítím jen mírný odpor šňůr a jejich následné povolení. Hup a jsem na zemi. Já jsem v pohodě, vrchlík snad také. V očích mně přeskakují čísílka jak na kalkulačce, jestli se to natrhlo... Jen ho teď vymotat z množství malinkatých náletů všeho možného. Po vymotání ještě chvilku sleduji povětří, ale les hučí stále dál. Balím a pěšky valím do hospody na čaj...

lety 11:14 min a 08:06 min.

26.3.10 - Na Černý jen sletíky, nedala potvora. Uzoučké bublinky blízko u svahu. Bojim, bojim. Na startovačce příjemný laminární vánek na komoru. První slet na pohodu v jižním větru. Druhý slet po odletu od startovačky to funělo od východu, utekl jsem doprava. Východní rotor pod startem mám již zažitý. Proti větru jsem postával, takže fuj východ. Odletěl jsem tedy dolů na lehoučkém speedu. Dole již nebylo kam spěchat, na odbržděném se to sunulo dopředu tak akorát. Na hranici lesa a louky mě to málem vystřelilo ze sedačky, ale protože jsem srabik, měl jsem dost výšky na "krizovky" Je trapné, když se náběžka zabalí daleko za mnou. Když jsem si nalétl proti východnímu větru, šel jsem dolů jako hruška ze stromu. A tak podivně se to vrtělo, že jsem vlastně šel spíš bokem k větru. Nestihl jsem se v tom rozbitém větru a dost svižném opadání otočit. Takže to bylo spíš takové bác, ale ještě v normě. Na přistávačce funěl čistý východ. Chvilku i spíš od severovýchodu. Po čtvrt hodině se to stočilo na jih, za dalších 15 min. zase poctivý východ a když jsem odcházel, zase jih. Dost se to tam hádalo. Východní rotor za kopcem se hádal s jižním větrem. Ale bylo tam teplíčko........

lety 9:52 min. a 12:11 min.

12. – 14.3.10 Semonzo, Bassano del Grappa – po marné snaze naplnit auto (nemělo být nejideálnější počasí) jsem se ve středu okolo půl třetí utrhl, naházel pár věcí do auta a vyrazil směr Semonzo. Pobyt tam – v noci kosa, ve dne v pátek chladno a na zemi zbytky sněhu a móóóc bahna. V sobotu již na tričko a méně bahna. Neděle slušné teplo, bahno již skoro vyschlé. Létání – v pátek jsem si dal první hodinku. Pro můj žaludek to byl obrovský záhul. Bylo mně dost zle. Musel jsem dolů. A potom jsem to pomalu léčil. V sobotu jsem si zapoměl zapnout záznam tracklogu a tak mně zbyly jen zážitky a vzpomínky. Odpoledne se to zadeklovalo a bylo po létání. Neděle byla nejlepší, žaludek byl uklidněný a já jsem se i rozkoukal. Ve vzduchu bylo spousta sebevrahů, kteří nekoukali moc okolo sebe a tak jsem odlétl bokem a kroutil své stoupáky mimo dav. Dařilo se mně a tak jsem si odlétl trasu, kterou jsem si zadal. Bylo to příjemné. Výsledek – učil jsem se, poznával, seznamoval se s Epsilonem. Mnoho pocitů, mnoho zkušeností. Dalo mně to mnoho. Žaludku také. Podíval jsem se do základen, bohužel byly nízko.

Za příjemný prodloužený víkend děkuji také Hance z , kterou jsem tam „úplnou náhodou“ potkal, a která mě dobrovolně a bez mučení zasvětila do místních tajů, čímž mně zabránila např. ztracení se :-) A ta večeře také byla výborná....

Odlétané cca. 4 hodinky. (sobota nezadokumentována)

lety  1:05 hod. odkaz a 37:30 min. odkaz a 28 min. odkaz a 43 min. odkaz čas strávený ve vzduchu byl odvislý v zásadě na stavu žaludku, ten kopeček prostě dával a záleželo jen na trpělivosti :-) fotogalerie video

7.3.10 Andřejovka PL – já, Bambus st., Bambus ml. + Marisa – děvče ze vzdálených hor, Sobič, Jarda, měl foukat sever. Po dvou hodinách čekání na vánek se to trošku rozfoukalo, ale po kose. Ostatní polétali, já jsem dvakrát slétl. Kde je chyba? Učím se učím.

let 3:30 min. odkaz a 4:15 min. odkazvideo odkazfoto odkaz

6.3.10 – Zvičina – fouká od východu, fouká víc než míň. Potkávám tam Františka, Tomáše – těm se to lítá na rychlejších křídlech. Já se nechytám a mé starty spíše připomínají kiting. Zkouším to cca. od 11:30 do 13:30. Větřík přitlačil, já to vzdávám spolu s Rudou, který odchází domů a já na polívku do rozhledny. Po čtvrté hodině to je klidnější, zkouším znovu startovat. Hurá, na poprvé letíííím. Ale jen na hranici lesa. Zde mě to vytáhlo pár metrů nahoru a potom shodilo z cca. 30 m na zem. Těsně před les. Na pomalejším křídle jsem prostě neproletěl tu správnou vzdálenost a neměl jsem vztlak. Stačilo se prosadit jen ještě pár metrů dopředu. Takže létání žádné, zato opět spousta nových zkušeností :-) a ve zdraví.

28.2.10„Mirošov“ – já Bambus, Sobič a Aleš, který tam byl. Ačkoliv předpovědi říkaly něco jiného, foukal zde spíš východ. Jak se dalo předpokládat, i dost silně. Takže dva pokusy. Jeden jen tak nějak kličkujíc dolů, druhý lepší, ale pro sílu větru raději dál od lesa na speedu, no a potom již jen na matičku zem.

     Svah byl již skoro bez sněhu a vysychal. Louky dole se sněhem a moc a moc promáčené.

několik málo minut skoro svahůvka

 

21.2.10předpověď S – SW. Má být vcelku polojasno, na horách oblačno. Brzo ráno vyrážím na Černou horu. Jedu se podívat na přistání, kde se snažím zabořit do sněhu a udělat v něm pár rychlých kroků. Nerad bych si v umrzlém sněhu zpřerážel nohy. Trapnými přískoky zjišťuji, že to je k přežití. A tak okolo deváté mě již lanovka veze nahoru. Nahoře se občas válí mraky, ale den je dlouhý. Přicházím na startovačku po urolbované cestě. Všude je mnoho sněhu. Viditelnost mizerná. Dle pohybu nízké než nižší oblačnosti usuzuji, že fouká západ. Rozhodl jsem se nic nenechat náhodě a zalézám do závětří za hromady sněhu. Do jedné hodiny jsem ovšem viděl do údolí pět minut a sluníčko vylezlo na minuty tři. Přitom dunělo od západu a to dost výrazně. Cesta zpět k autu byla tedy pěšky. Seběhl jsem dolů pod lanovkou za půl hoďky a spěchal na Žďárky. Když jsem přijel, bylo hned jasné, že opět zde nejsou ideální podmínky, protože se vítr stočil hodně na jih. Ale i přesto to foukalo občas proti kopci. Na polské straně se létalo. Vyběhl jsem hlubokým sněhem nahoru, honem do toho skočil a... jen jsem chvíli nulkoval a potom to šlo dolů. Přistál jsem těsně pod „hranou“ a tak honem nahoru a... zdechlo to. Když zafoukalo, tak čistě od jihu. Takže druhý pokus, mizerný slet, zabalit a domů.

6 min. trápení + sletík

7.2.10 – počasí není nic moc, teplota -4 st. C, předpovídaný vítr N NE. Svrbí mě krovky a tak vyrážím na zasněženou Zvičinu. Jsem tam jediný brouk a tak se jdu podívat, kde se to tu vlastně lítá. Pod lesem na sjezdovce to pěkně fouká tak jak má. Pomalu rozbaluji křídlo. Přichází pár dalších letců. Sbírám informace. Více mluví než činí. Do vzduchu se jim nechce. Vítr se čím dál víc uklidňuje a točí se spíš k jihu. Je tedy na mně nevděčná role chrousta. Vychytávám vítr přímo na komoru a ... letím. Vítr je ale potvora a stáčí se více zprava. Trošku mám plné ruce udržet směr ve výseku sjezdovky. Nahoru to vůbec nejde, let je dost neklidný. Jak jsem se dozvěděl znovu nahoře, bojoval jsem s rotorem zprava tvořícím se za stromy. Hurá, jsem nad lesem. Ale nahoru to moc nejde. Zkouším to doprava, je to mizerné, zkouším to doleva a tam již vůbec nic. A tak se vracím zpět doprava nad les, ale nechce se mně moc doprava. Nechci přistávat do hlubokého sněhu. Držím se tedy u sjezdovky, kde je směrem dál po lukách stopa od rolby. Hledám, hledám větřík, ale marně. A tak se již soustředím na přistání. Jééé, ona se ta cesta od rolby stále svažuje. A tak letím dál a dál a dál od kopce. Fouká zprava. Přistávám dál od kopce, než jsem plánoval, ale bylo to dobré. Takový luxusnější sletík s malým opáčkem přesného řízení v rotorku. Šlo to. Chvilku jsem i nulkoval :-) Tak kdy již konečně zažiji to správné svahování???? Ach jo.

1x Zvičina, 240 m převýšení, minimálně 10 min. let :-)

22.11.09 – krásný slunečný den, vítr na Černé hoře 5-6 m/s cca. 230-250 st. Po desáté vyjíždím směr Jánky. V 11:05 hod. dobíhám k pokladně, důležitá paní mě upozorňuje, že pojedu až o půl dvanácté. Souhlasím s ní a běžím ke kabinkám. Obsluha mě bez problémů pouští a já jako poslední odjíždím nahoru. Nahoře potkávám Honzu Škrabálka, který zde má tandem. Počasí nic moc, fouká hodně od západu. Honzovi se do toho moc nechce. Ale má k sobě chlapíka, který je dobrým závažím a tak odlétá. Odlétá v pohodě. Dole se setkáváme a jedeme spolu k lanovce. Je poledne a tak máme skoro hodinu čas. Když jsme nahoře, prapor na rozhledně se točí do všech stran. Není to moc positivní. Já spěchám ke startovišti, protože ač za uplynulé období vítr vždy odpoledne zdechl, dnes to nevypadá a fouká a fouká. Na startovišti se vrtulka točí dost svižně, korouhvička střídá jih se západem, pytel vlaje hodně k západu. Podmínky však nevypadají nebezpečně. Rozbaluji křídlo a mezitím přichází Honza. Má odletět s paní, která zase tolik neváží. Asi dost pochybuje a váhá. Protože to nevypadá na zklidnění, neváhám dlouho, kontroluji směry a stálost větru a pokouším se odletět na křižák. Zaváhal jsem, nenatáhl křídlo dostatečně nad hlavu a tak po otočce padá za mne. Již se neotáčím a znovu startuji popředu. Již jsem neváhal, řádně se zapřel a odletěl. Když jsem vylétl ze zářezu a natočil se proti větru doprava, nemohl jsem se prosadit proti větru a mírně jsem couval. Protože nefoukalo proti svahu, tak jsem ale nenabíral výšku a přiměřeně jsem klesal. Šel jsem tedy do svého prvního „nuceného“ speedu. Zkusil jsem první jen tak na 30 %, to abych zbytečně neklesal. Ale vše marné, couval jsem stále. Vyšlápl jsem tedy speed naplno. To pomohlo, začal jsem se proti větru prosazovat. Snažil jsem se dostat na západní hranu co nejvýše, ale nedařilo se. Vítr mě nedržel. A tak jsem si v klidu užíval let na plném speedu, ve kterém jsem stál dobrou polovinu letu. Když jsem byl již 250 m nad přistávačkou, v klidu jsem zpomalil a již si jen pohrával s větrem, který zde byl o poznání slabší a příjemně laminární. Nahoru to nedalo ani chlup, ale po předešlém to byla dost příjemná jistota. Následovalo pohodové přistání, zabalení křídla a pěškobusem návrat k lanovce, kde jsem byl za cca. 45 minut.

Ještě nesmím opět zapomenout poznamenat příjemný pocit z ovládání a chování Epsilonu v silném větru, při využití všech poloh speedu, který nezklamal a mohl jsem se na křídlo nad hlavou spolehnout.

Po návratu domů jsem cítil pocit uspokojení z využití pěkných podzimních dnů dle možností počasí, očistil podzimní nečistoty z křídla, poctivě ho zabalil a uložil k minimálně dvouměsíčnímu spánku. Nebo aspoň myslím. Mám totiž dluh vůči klasickému svahování, kdy jsem se spíš uplácal, než si zalétal, neboť jsem nikdy nenarazil na ten správný vítr, ale s tím asi mohu v klidu spát.

2x slet Černé hory

20.11.09 – den jako vymalovaný, obloha bez mráčku, vítr jižní, jihozápadní od 3 do 6 m/s na Černé hoře. Vyjíždím okolo 11:00 hod. do Žďárek. Zase to zdechlo. A tak čekám a čekám a zkouším, a zkouším. Vzduch se nad loukou tetelí, ale je to málo, nic to nedává. Po poledni balím a frčím na Černou horu aspoň si jednou sletět. Počasí vychází. Parkuji na přistávačce a jdu nahoru pěšky. Nahoře jsem za hoďku a čtvrt v 14:15 hod. Dost dřina. Vítr potvora se stočil hodně na západ a ještě k tomu je již pozdě. Ale vypadá to letově. Natahuji křídlo nad hlavu a letím. Stáčím to doprava proti větru, aby to neklaplo. Dost mě to podfouklo a já musím výrazně točit zpět doleva, nechtělo se mně na strom. A letím, usedám. Pořád mě to tlačí dolů, snažím se točit proti větru doprava, pořád mě to tlačí dolů. Občas mě to kopne a následně shodí ještě víc dolů. Ve vzduchu je živo a tak se musím opět po větru výrazně vyhýbat volně rostlému stromu. A zase pořád dolů. Letím nad mýtinkou, která je blíž a blíž a blíž, letím proti větru, z kopce a pořád je blíž a blíž, lehce vysedám a jsem odhodlán s tím přistát v tom nízkém marastu. Lízám drobné keříky v době, když jsem se odhodlal nevzdat, stáčím to doleva přímo z kopce do mezer mezi stromy. Přišlo mně dost podobné zaplout mezi pokácené stromy, pařezy, keře, stromky nebo obejmout vzrostlejší mladý strom. Vyplatilo se, prolétám mezi stromy a nabírám výšku (odvážné tvrzení, lépe řečeno je, že nepadám tak moc dolů). Ještě chvilka napětí, jestli to dá až na konec lesa k přistávačce. Po chvíli je jasné, že to dá. Ulevuji si a užívám si krátký zbytek sletu a pohodový  dolet v klidném západním větru. Výsledek? Já již chci jaro!!!! Mě to u země fakt nebaví!!!! Zvlášť mezi stromy!!!! Zase další zkušenost, snad je někdy všechny využiji. A ve zdraví přežiji... Poznámka: Nejdelší můj slet Černé 10 minut., druhý 8 min., dnes 6 min. Převýšení 560 m dle varia. Kurňa, to je každý „horský“ let takový boj? :-)))

1x slet Černá hora, dvě hoďky ve Žďárkách

17.11.09 – dnes odpoledne jsem zajel na Sendraž. Foukal jih, jihovýchod. Na Polomu 5 m/s. Foukalo dost, bylo mokro, ale nepršelo. Tak jsem to nafoukl a letěl. Nebo spíš postával. Ale výsledek byl přeci jenom směr dopředu. Občas přifouklo, dost to házelo. Letěl jsem rovně. Nahoru i dolů. Zkusil jsem svahovat, ale nárazový vítr to mým zkušenostem nedovolil. Přesto, že jsem se snažil letět rovně, tahalo mě to různě do stran. Tak jsem musel korigovat směr. Dost to házelo. A takhle několikrát nahoru a dolů. Jednou jsem si takhle rovnal křídlo nad hlavou, byl jsem tak cca. deset metrů nad zemí a najednou koukám, ležím na zemi… :-) jéééé a zase letím... bláto, samé bláto, taková pěkná sedačka to byla... Potom jsem si pohrával s křídlem na mírném svahu, jen ta potvora často nechtělo dopředu a couvalo zpět. Asi trošku foukalo :-))) Poslední slet byl nejlepší, vítr se trošku srovnal. Po dosednutí začínalo pršet a tak jsem to zabalil. Bylo na čase. Byl jsem utahaný z pobíhání  po stráni. Když jsem již odjížděl, hodně se rozpršelo. Bylo na čase. Dle sondy v době mého odjezdu foukalo 6-8 m/s v nárazech 12 m/s. Závěr: křídlo se chová přesně tak jak zatáhnu, žádná prodleva, žádné odpuštění. Ale to mně vyhovuje. Snad mě to nezabije :-)))) Vyzkoušel jsem si klapanec, půlklap a to vše v reálu, nechtěně. Ale myslím, že stále ještě bezpečně. Vešel jsem se, žádný krtek nebyl. Co mně to přineslo? Opět obrovský respekt k létání. (((už aby to nosilo a já nebyl tak odporně nízko...)))

//dvě hoďky na svahu//

 

14.11.09 – Sobota, dle všech možných předpovědí a aktuálních webových obrázků by to dnes mělo jít. Balím a svištím autem na Černou horu. Parkuji pod lanovkou, zde potkávám Marcela z Vrchlabí, a jedeme za 100,- nahoru. Zde svítí sluníčko. Cestou nahoru jsem si všiml, že na Hofmankách fouká od východu. Všude jinde foukalo od jihu. Došli jsme na startovačku, rozbalil jsem křídlo a jako druhý jsem odlétl. Ačkoliv foukal čistý jich moc to neneslo. Dle pytle to i pulsovalo, takže trošičku hora dýchala. Ale nedala. Bylo jedno kudy letět. Protože jsem zde byl poprvé, letěl jsem raději rovněji na přistávačku. Les je dost dlouhý. Zkusil jsem samozřejmě něco pochytat, ale nic nedopadlo, nulkoval jsem, to ano, a bylo to příjemné na podmínky. Letěl jsem nad údolím, o kterém jsem si myslel, že při jihu podrží. Jenže opak byl pravdou. Začal jsem klesat trojkou dolů. Při pohledu před sebe jsem zjistil, že takhle to prostě nedá. Přesto jsem se snažil letět co nejrovněji. Měl jsem větší a větší oči a hlavou se mně honily myšlenky „na kukačku“. Hlava ale zvítězila a pokusil jsem se raději utéct z údolí doprava. Netušil jsem, jestli to vyjde, protože to stále klesalo a já si tím oddaloval konec lesa. Ale nakonec to dalo, začal jsem nulkovat a s nulami jsem se doplácal do bezpečí. Bylo to ale o chlup. Přistání bylo na pohodu. Nikdo nebyl schopný říct, proč mě to tam shodilo. 150 m jsem tam nechal a nový pocit mám za sebou. Musím si koupit pilku, 15 m smice a nějakou sváču, až budu hnízdit :-)))

První let byl před polednem. Druhý let byl před druhou. Sluníčko již rychle klesalo a ačkoli při prvním letu foukalo cca. 4 m/s, nyní je to skoro mrtvé. Čím to je? Čím to je, když předpovídají zesilování? Maník předemnou třikrát pokazil start, tak jsem ho předběhl a na svém Epsilonu spolehlivě odletěl. (to není mnou, to je křídlem :-))) Byl to slet. O dvě minutky kratší než předešlý let. Kdybych minulý let neztratil výšku, úžasně bych si zalétal. Teď to již nešlo. Je ale fajn, že na mém křídle držím krok i s mnohem výkonnějšími křídly. Čím to je? Asi dobrá značka. Uvidíme v budoucnosti, jarní termiku a tak.

Třetí let se již nekonal. Začalo se ochlazovat a proudění vzduchu by se mohlo začít otáčet. A pocit kukačky si rád oddálím na neurčito.

Cestou domů jsem přemýšlel, proč jsem tak vyhnil a došlo mně, že jsem viděl na Hofmankách foukat východ. Nikoho to netrklo. A ono to přitom níž dělalo rotor a ten mě přes jižní vítr tlačil dolů. Ve vzduchu to tak nevypadá, ale teď, když si doma na variu zkouším vytvořit 3 m/s, tak to je docela fičák.

//2x slet Černá hora//

 

7.11.09 – Neděle, předpověď ideální. Balím a valím na Černou horu. Přijíždím na přistávačku, všude inverze a inverze a inverze. Dlouho doufám, že se zvedne, ale za celý den nic. Tak nic. Jedu aspoň na Sendraž, kde chci zkusit místní poletování. Docela to jde, ale zdechlo to. Žďárky jsou asi lepší, tam to neslo i za skoro bezvětří.

listopad 09 – Žďárky – poznávací zájezd na místní kopeček. Fouká akorát. Jdu nahoru. Již tolik nefouká. Několikrát slétám dolů. Nosí to. Odpoledne to zdechlo úplně. Po asi hodinovém pozorování modelářů slétám k autu a valím domů.

28.10.09 – Mé první polétání na mém vlastním modrém křídle Epsilon 6 advace logo

Jsem na Rané, jsem tu sám. Nikdo tu není. A tak jsem trochu nervózní. Měřím rychlost větru, směr větru, podmínky. Fouká ze směru, který neznám. Nakonec se odhodlávám a letím. Letím dolů, trošku svahuji. Neuvěřitelně to nese. Na to nejsem zvyklý. Snažím se dole přistát tak, jak jsem byl navyklý. Ale ono to nejde, těch pět metrů na zem ne a ne překonat. Vyšlo to, ale až daleko od vymyšleného přistání. První pocity jsou výborné. Křídlo je výkonné a chová se přesně tak, jak mu tahám za šňůrky. Potom ještě polétám. Již tu nejsem sám. Otáčí se vítr a se změnou se objevuje Maruška a Zdeněk „sněhová vločka“. Bylo to fajn.

//4x slet//

 

česká škola létání